ANGORA
PŮVOD:
Angora je bez pochyby nejstarším plemenem králíků, které známe. V některé literatuře se uvádí, že se toto plemeno chovalo v Anglii už v 15. století, a to pro vlnu, ale jiné prameny to popírají. Předchůdce angorských králíků si s sebou ze svých dalekých cest na Východ přivezli pravděpodobně angličtí mořeplavci na konci 17. nebo na počátku 18. století. Jisté je, že se tito králíci chovali jako ušlechtílí již v 18. století, a to pod dvěma různými plemennými názvy: White Turkish Rabbits a English Silk Rabbits. Později byli překřtěny na angoru, což je nízev, který se používá po celém světě. Přitom je nápadné, že toto plemeno dostalo stejné jméno jako bílé angorské kočky a bílé angorské kozy z té doby, dlouhosrstá zvířata, která také pocházejí z Východu a o nichž se soudí, že pocházejí z okolí turecké Ankary. Je známo, že angličtí námořníci nabízeli na počátku 18. století angory ke koupi ve Francii. V roce 1777 se tito králíci dostali do Německa a z této země pak byli exportováni do okolních zemí, mimo jiné i do Nizozemska. Angorské králíky z té doby však ještě nemůžeme srovnávat z králíky s nimiž se setkáváme na výstavách dnes. Jejich srst a uši byli kratší. Během poměrně dosti krátké doby se toto plemeno rozšířilo po celém světě. Existují zprávy, že v té době chovali angory i Číňané a Japonci, ale není to jisté, zda tyto angory pocházeli z Evropy nebo zda si je přivezli z jejich původní vlasti sami. V každém případě už v 18. století existoval čilý obchod s angorskými králíky a jejich srstí. Bylo dokonce období, kdy Číňané byli největšími dodavateli angorské srsti. V průběhu doby vznikly různé typy angory. Neodlišovali se jen velikostí a hmotností, ale také strukturou, hustotou a délkou srsti. Angory chované v Anglii dávali za rok zhruba 350 g srsti, zatímco králíci chovaní ve Francii a v Německu zaručovali výnos jednoho kilogramu srsti. Králíci se vyskytovali výlučně v bílé formě s červeným okem. Teprve později se objevily různé barvy. Zástupce tohoto plemene můžeme obdivovat téměř na všech výstavách.
VLASTNOSTI:
Angorští králíci s plnou srstí špatně snášejí horko a vlhko. Nelze je mýt, protože jejich srst špatně schne a později by se začala zacuchávat. Srst se musí alespoň jednou za týden jemně pročesat, aby se předešlo vzniku chuchvalců, které by králíkovi bránily ve volném pohybu. To se musí dělat velmi opatrně, protože příliš „nadšené hřebelcování“ by mělo za následek ztrátu podsady. Jednou za čas, v závislosti na délce a hustotě srsti, se srst musí ostříhat nůžkami nebo strojkem. Za normálních okolností by to mělo být minimálně jednou za tři měsíce.
Angory s plnou srstí na podestýlce ze slámy, sena nebo pilin se pročesávají častěji, protože tento materiál se usazuje v srsti. Angorští králíci, kteří se často posílají na výstavy, se chovají v kotcích s roštem z jemného drátěného pletiva. Ostříhané angory se mohou téměř bez problémů chovat na slámě, pokud se jemné úlomky slámy z jejich srsti průběžně odstraňují. Chov angorských králíků přináší specifické problémy, které souvisí s délkou a strukturou srsti. Na příklad krytí neprobíhá u králíků s plnou srstí vždy hladce, a pokud králici v čas neosvobodíme od nadbytečného osrstění je pro ni vržení a krmení mladých nezvládnutelné. Funkce tohoto plemene spočívá ve výnosu srsti. Angora se může poprvé ostříhat ve věku 8 týdnů. Srst naroste průměrně o 8 cm za 3 měsíce. Roční výnos srsti z angorského králíka závisí na rychlosti růstu a hustotě srsti a může být 1 kg a více.
VNĚJŠÍ ZNAKY:
Angora je králík s hmotností mezi 3 a 4 kg. Typově je poněkud podsaditá a kvůli hustému osrstění téměř nevidíme její krk. Končetiny jsou průměrné délky a měly by být pevné, osvalené a bohatě osrstěné. Angory mají širokou hlavu, která nesmí být dlouhá. Uši jsou silné a masité. Stojí vztyčené na hlavě. Průměrně jsou dlouhé do 12 cm s velmi dobrým osrstěním.
SRST:
Na výstavách se přísně sleduje kvalita, délka, struktura a hustota srsti. Aby se angora v dobré kondici na výstavě dobře umístila, měla by mít délku srsti minimálně 6 cm, ale raději ještě delší. Stejně jako všichni ostatní králíci má angora různé druhy srsti. Srst nesmí být vysloveně vatovitá se sklonem k plstnatěji nebo s převyšujícím počtem pesíků celkově hrubší struktury, které také říkáme kozí chlup. Jemná srst musí být u tohoto králíka v absolutní většině. Rozhodně ji nesmějí chybět ušní praporky a dobrý by měl být i obrost hlavy, tzv. čelenka.
BARVY:
Angorští králíci se chovají v různých barvách. Nejznámější barvou je bílá s červenýma očima, ale uznány jsou i bílé angory s modrýma očima. Dále se s těmito králíky setkáváme v barvách černé, havanovité, v divokém zbarvení a ve žluté a modré. Vyskytují se i kuní angory, ale jsou velmi vzácné a nejsou uznány ve všech zemích. Pro zbarvené angory je charakteristické, že když dospějí, je jejich skutečná barva dobře viditelná pouze na krátkých chlupech na nose a na vnitřní straně uší. Na zbytku těla je srst mnohem světlejší barvy. V České republice a nyní i v Německu jsou chování bílé angory s kresbou ruského králíka.
ZVLÁŠTNOSTI:
Existují různé typy angor: francouzská angora se strukturou srsti odlišuje. Její srst je tvrdší a i cyklus línání je jiný. Francouzské angory se zřídkakdy stříhají, protože staré chlupy se z jejich srsti vybírají rukama – vyčesávají se.
Zdroj – Encyklopedie králíků a hlodavců od Esther Verhoef-Verhallemové
angora bílá červenooká
samička stáří 3 týdny
dospělý chovný samec
chovná samice. Zde jsou dobře vidět oči
angora s černou ruskou kresbou
samička stáří 3 týdny kresba se teprve objevuje
dospělá chovná samička
angora černá
sameček stáří 8 týdnů
samec stáří 3 měsíce - zde je už patrné jak po prvním stříhání v 10. týdnu věku změní vlna barvu a zesvětlá
dospělý chovný samec před výstavou
